Výlet 3. A a 3. B na Konopiště, plný historie, dobrodružství a táboráku
Dne 19. května se vydala třída 3. A a 3. B na dlouho očekávaný celodenní výlet na Konopiště
a do Měsíčního údolí. Ze školy jsme vyjížděli ráno plni očekávání a na místo jsme dorazili
přibližně kolem půl deváté. Od parkoviště nás čekala příjemná cesta vzhůru k zámku. Protože
jsme měli ještě před samotnou prohlídkou chvíli času, prozkoumali jsme nejbližší okolí.
Samozřejmě nechyběla ani svačinka a objevování různých zajímavostí. Děti například zaujaly
málo známé náhrobní kameny ukryté ve zdech areálu, které patří mezi zajímavé zvláštnosti
Konopiště. A také sklepení, kam jsme měli možnost nakouknout skrz mříže, protože bylo
náhodou otevřené. Poté už nás čekalo nádvoří zámku a druhý prohlídkový okruh, který jsme
měli předem objednaný. Žáci byli na návštěvu dobře připraveni a paní průvodkyni mile
překvapili svými znalostmi. Věděli, kdo byl František Ferdinand d’Este, kdo byla jeho
manželka Žofie, znali i jména jejich dětí a dokázali vyprávět o sarajevském atentátu i o tom,
jak jinak se možná mohly odvíjet dějiny, kdyby k němu nikdy nedošlo. Samotná prohlídka
byla nádherná. Viděli jsme soukromé pokoje, jídelnu, pokoje pro hosty, slavnou zbrojnici,
množství historických zbraní a také velké množství trofejí, které František Ferdinand během
života shromáždil. Děti zaujaly především trofeje položené na podlaze jako kožešinové
koberce
s hlavami šelem a otevřenými tlamami plnými zubů. Někteří si museli dokonce lehnout až
k nim, aby si je prohlédli zblízka. Paní průvodkyně se smíchem poznamenala: „Pozor, ať vás
nekousne!“ Velký obdiv sklidila také sbírka soch Svatého Jiří. Po prohlídce samozřejmě
nesměla chybět návštěva suvenýrů, zmrzlina a další zasloužená svačina. Následovala cesta do
Růžové zahrady, zámeckých skleníků a oranžerií. Obdivovali jsme jezírka s koi kapry,
exotické rostliny a nádhernou zahradu, ve které rostou stromy pamatující dobu Františka
Ferdinanda, některé dokonce ještě starší – z časů, kdy Konopiště bývalo hradem. Od
Konopišťského rybníka jsme se pak vydali podél Konopišťského potoka do Měsíčního údolí.
A právě tady začala naše velká dobrodružná výprava. Čekaly nás lesní cesty, serpentiny,
kameny, skály, potůčky
a spousta krásné přírody. Nebyla to žádná obyčejná rovná procházka, ale opravdové „žůžo
dobrodrůžo“! Na konci naší putovní cesty v osadě Měsíční údolí přišla odměna, na kterou se
všichni těšili – táborák. Děti nasbíraly dřevo a pustili jsme se do opékání buřtů, chleba,
nechyběla hořčice, kečup ani dobrá nálada. Hrály se hry, povídalo se, smálo se a počasí nám
stále přálo. Po táboráku jsme ještě navštívili bývalý kamenný lom a pak už jsme zamířili do
Poříčí nad Sázavou, kam jsme dorazili přesně podle plánu v 18 hodin. Za celý den jsme ušli
pořádný kus cesty, nafotili spoustu fotografií, zažili mnoho dobrodružství a poznali krásnou
přírodu Posázaví. Děti byly překvapené, že tak nádherná krajina připomínající místy skoro
Šumavu leží právě u nás ve středních Čechách. Mnohé prohlásily, že se sem určitě chtějí
vrátit. Výlet spojil kulturu, historii, přírodu i dobrodružství. Děti byly příjemně unavené, ale
nikdo si nestěžoval. Odnesli jsme si jen dvě odřená kolena, zato spoustu smíchu, zážitků a
krásných vzpomínek. A úplně na závěr? Když jsme v Poříčí čekali na rodiče, spadlo na nás
jen pár kapek deště, jako tečka za krásně prožitým dnem.
Kristina Valterová
Třídní učitelka 3. B
