Strakapoud ve školním babyboxu

Jednoho dne zrána, takhle při začátku června, jdouce do práce s hlavou plnou receptů pro děti, našla naše paní kuchařka Míša mládě strakapouda. Zoufalo si při školní zdi a chtělo se mu do nějaké teplé náruče.

První pokusy byly navrátit ho rodičům, ale ubránit jej přitom před různými predátory. Návrat k rodině se nezdařil, zřejmě mládě urazilo větší kus cesty anebo jeho vyšoupnutí z hnízda bylo pro rodiče definitivní. Míša jej tedy zkušeně krmila mravenci a radila se s ostatními o dalších krocích. Rozhodla se volat Záchrannou stanici živočichů Vlašim. Se záchranáři se dohodla na dalším postupu – pokud strakapoudík přežije a nevzlétne do korun, přijedou si pro něj. Na strakapouda se přišli podívat žáci i dospělí a na výlet do skleníku za housenkami a žížalami jej vzal pan učitel Petr. Strakapoud, schovaný v bejbyboxu, byl odvezen do Vlašimi. Po 24 hodinách nám byla podána zpráva, že si vede velmi dobře, začal létat a jeho vize do budoucna jsou optimistické. To jsme rádi!

Celý příběh nás inspiroval k pořízení samolepek do oken se siluetami dravých ptáků. V oknech naší školy se totiž odrážejí stíny vzrostlých stromů v okolí a ptáci narážejí v letu do skel oken. Často umírají, v lepším případě jsou otřesení a vzpamatovávají se. Věříme, že tento neblahý stav zlepšíme.

Ilona Vaculíková