Z historie pyšelské školy


Historie pyšelské školy 8

Stalo se hezkou tradicí, že končící školní rok bývá v naší škole završen akademií. Letos tomu bylo již podvanácté. Všem dětem a mládeži od 1. do 9. třídy je dán prostor a mají možnost na akademii předvést, co se během roku naučily v hodinách českého jazyka, dramatické, hudební, tělesné výchovy nebo při svém volnočasovém vzdělávání – gymnastika, judo, hra na hudební nástroj, zpěv, keramika, malování, ruční práce…. Také se zde učí společenskému chování, nebát se vystoupit na veřejnosti, před publikem, zbavit se trémy a získat kus zdravého sebevědomí. Při slavnostním zakončení každé akademie si všichni přítomní v sále rádi a s chutí zazpívají spolu s dětmi hymnu pyšelské školy. Chtěl bych se zmínit o jejím znovuobjevení.

Hymnu pyšelské školy složil, ve 30. letech minulého století, pan učitel a později i ředitel školy Jan Klepáč. Děti ji zpívaly při různých slavnostních příležitostech až do 2. světové války. Za války, v 50. až 90. letech upadla v zapomnění.

V r.1994 mi přišel krásný dopis od p. ing. Prokopa Zahradníka z Prahy, bývalého žáka zdejší školy. V dopise s láskou vzpomíná na učitele svého mládí z křiváčské a pyšelské školy a mimo jiné připomněl i „hymnu školy“, kterou jako děti zpívávaly, ale bohužel si už nepamatoval prostřední sloku. Po zveřejnění textu neúplné hymny v Pyšelském Zpravodaji v březnu téhož roku se ozvala pí Růžena Ransdorfová ze Zaječic, též bývalá žákyně pyšelské školy a doplnila nejen slova, ale i melodii (Šel dráteník po silnici).

Protože obsah této pochodové zpívánky zůstává aktuální i dnes – láska ke své škole, láska k národu, k české vlasti, vzkřísili jsme tuto školní hymnu a po dlouhých letech ji děti opět poprvé zazpívaly při oslavách 700. výročí založení Pyšel dne 17. září 1995 na 2. akademii školy pod vedením pí učitelky Mgr. Nadi Olmrové:

Každé ráno v zimě v létě z celičkého okolí

k Pyšelům se děti blíží, pospíchají do školy.

Malé chodí do obecné, do měšťanské velcí zas,

by jim škola základ dala, aby se jim žilo snáz.

Refrén: Ta pyšelská škola stojí jako hrad,

děti k sobě volá, učí všemu znát.

V srdce naše záhy vkládá lidský cit,

vlast a národ drahý vždycky v lásce mít.

Z Čerčan, Čtyřkol, Javorníka, z Babic chodí dětí dost,

ještě více z Křiváčku, Nespek, ze Zaječic, z Pětihost,

a pak jsou to Kovářovice, Lštění, Lhota Borová,

Městečko, Dub, Senohraby, Hrušov, Lhota Vysoká.

Na Barochov a Ves Novou zapomínat nesmíme,

z Řehenic a Gabrhele chodit děti vidíme.

Pak z Poříčí, Mirošovic, Hrusic, Dubin , Ládevsi,

nakonec též z města Pyšel, Lensedle a Křivé Vsi.

Refrén: ….

Až čas přijde, opustíme naši školu pyšelskou,

do světa se rozprchneme, každý půjde cestou svou.

Až pak někdy opuštěni v cizině budeme stát,

ještě na tu naši školu rádi budem vzpomínat.

Refrén: …

Každým rokem se na akademii loučíme nejen se žáky 9. třídy ( přikládám pamětní list letošních absolventů ), ale též s dětmi 5. - 7. třídy, které s úspěchem složily zkoušky do gymnazií. Z 5. třídy odchází do primy Martin Žákovec a Valerie Kamererová a ze 7. třídy do tercie sourozenci Martin a Markéta Tylingrovi. Až sem vypadá vše normálně, až idylicky. Ale na jedné straně se s láskou a slzou v oku rozloučíme s dětmi, které „vylétají z hnízda“ a na druhé straně po víkendu přijdeme do školy a máme vymlácená okna bratru za 2 000 Kč a další den jen za 1 200 Kč……“v srdce naše záhy vkládá lidský cit…. by jim škola základ dala, aby se jim žilo snáz..“ Nedala! A nedala ani rodina! A nedalo ani prostředí ve kterém vyrůstali! Ani lidé a kamarádi kolem nich! Ani blízcí lidé kolem nich! Kdo nebo co jim dává ten „..základ a cit..“ vzít dlažební kostku a rozmlátit a pokud možno co nejvíc – křivda?, tma?, alkohol?, fet?, parta?, závist?, nenávist?, důkaz dospělosti? Takhle se ale problémy neřeší. Frustrace ano . Odjakživa. Máme těch frustrovaných jak je vidět dost.

Mgr.Vladimír Paclík, ředitel školy



Last Updated on 30.6.2006
By Mgr. Vladimír Paclík


[ hlavní stránka ]