Z historie pyšelské školy


Historie pyšelské školy 7

V roce 1935/36  poslal místní učitelský sbor na půjčku na obranu státu  23 000 Kč. Rokem 1937/38 kronika vedená řídícím učitelem Karlem Brůnou končí. Začíná krušné a temné období 2. světové války pro celý náš národ. Z další Schulchronic, kroniky nově založené v r. 1940/41 se dozvídáme mnohé skutečnosti a fakta, ze kterých i po 65 letech zamrazí a ze kterých se máme a musíme poučit.

V roce 1940/41 byl pro práci v odboji a na udání ředitel školy Antonín Novák a učitel Karel Pláteník stále ve vazbě německých úřadů. Zástupcem ředitele se stal Jan Klepáč. Po celou dobu okupace byla na škole připomínána a oslavována a bedlivě školní inspekcí – Der Landespräsident  in Böhmen. Hauptabteilug für das Schulwesen in Prag ( od r.1943) kontrolována a podepisována dvě výročí – 1. oslava zřízení Protektorátu a 2. narozeniny Vůdce a říšského kancléře.

 S platností od 1. dubna 1941 byl ředitel školy Antonín Novák (stále v německém vězení) dán do výslužby a Jan Klepáč jmenován zatímním ředitelem. Dne 4. května 1941 zabrala některé místnosti školní říšská branná moc. Bylo proto nutné upravit rozvrh s využitím všech – i poledních hodin a zavést nepravidelné vyučování. Dne 21.června 1941 byla škola opět volná. Vládním nařízením se od 1. července 1941 stala měšťanská škola školou újezdní, tzn. školou se spádovými obcemi v širokém okruhu okresu jílovského, benešovského a říčanského, celkem chodilo do školy 231 dětí.  Od 1. července  byl jmenován nový ředitel školy Augustin Jakeš a Jan Klepáč  dán do výslužby. Jedinou stavební změnou bylo prokopání vchodu do sklepů ve staré budově a zřízení sklepů na uhlí.

Od počátku školního roku 1941/42 byla prohlášena měšťanská škola za výběrovou a změněn též název školy na „hlavní“. Pro nedostatek otopu bylo nutno týden před Vánocemi omezit vyučování. Vytápěly se jen dvě místnosti a všech 237 dětí si chodilo vždy v úterý pro úkoly, které si vypracovávaly doma. Všeobecně byly vánoční prázdniny prodlouženy  do 14. března 1942. Pololetní vysvědcení bylo rozdáno 28.února a školní rok byl ukončen až 9.července 1942 – nejen kvůli dlouhým vánočním prázdninám, ale i velké nemocnosti dětí a pomoci dětí na polních pracích.

V době od 26. září do 14. října školního roku 1942/43 vypomáhali žáci ( 217) zdejší školy při sklizni brambor jednak doma, jednak na velkostatku, kde pracovali celkem po 1 028 půldnů. V létě a na podzim sbíraly děti léčivé byliny, za něž škola dostala 92,40 K. Zimní prázdniny trvaly opět déle – do 11. ledna 1943. Dne 20. dubna byl povolán na nucené práce pro Říši učitel František Dlouhý. Začátkem června vyslechlo žactvo a učitelský sbor rozhlasový přenos na památku 1. výročí úmrtí gen. Reinharda Heydricha. V tomto  školním roce dala místní školní rada na školní zahradě vykopat studnu.

Ve školním roce 1943/44 děti pilně sbíraly léčivé byliny, kaštany, žaludy, javor. semena a papír – nejlepší sběrači ve třídách byli odměněni poukázkou, za níž si mohli během roku opatřovat zdarma školní potřeby u místních obchodníků. Při klasifikaci bylo prvně použito šestistupňové stupnice . Pro nedostatek uhlí byly vyhlášeny od 6. do 13. dubna uhelné prázdniny a školní rok byl ukončen až 14. července.

V dalším školním roce 1944/45 byl 19. září 1944 totálně nasazen řídící učitel Augustin Jakeš a na jeho místo jmenován odb. uč. Jaroslav Kouba, který byl 4. ledna 1945 též povolán na zákopové práce na Moravu a správu školy převzal odb.uč. Karel Hrůza. Začátkem ledna 1945 bylo zastaveno pravidelné vyučování a dětem byly vydávány domácí úkoly.

Od 12. března 1945 byla školní budova zabrána pro vojenské účely německé branné moci. Pravidelné vyučování bylo zahájeno 4. dubna, pouze na dva dny v týdnu, střídáním tříd v dopoledním a odpoledním vyučování v útulku a v zámku. Některé předměty byly zcela zredukovány.  Dne 9. dubna se vrátil z nucených prací J. Kouba, zatímním ředitelem školy byl jmenován František Pospíšil. Nařízením školních úřadů bylo 16. dubna vyučování opět zastaveno a dětem byly vydávány jen úkoly.

Pisatel školní kroniky, Augustin Jakeš, který se z totálního nasazení vrátil 20. dubna 1945, popisuje následující události takto:  “V pátek 4. května se začaly objevovat první příznaky národního odboje – odstraňování německých a německo-českých nápisů. V sobotu 5. května došlo v Praze k národní revoluci, pražský rozhlas volal o pomoc, že se v budově bojuje. K pražskému odboji se připojil celý národ. Skupina německých SS-manů, umístěná ve zdejší škole, odmítla dobrovolně složit zbraně, naopak pohrozila přísnými tresty, bude-li v obci vystřeleno. Po 20. hodině nikdo nesměl na ulici. Němci zatkli tři zdejší mladíky – Václava Sazimu, Jiřího Šiňora, Oldřicha Kapustu a čtyři cizí a přes slib, že je ráno propustí, je vzali při odchodu s sebou. Od té doby není o nich zpráv. Asi je někde zastřelili. Na Křiváčku se zmocnili Němci pěti mužů, kteří po nich stříleli a též je zastřelili.

 V neděli 6. května časně ráno odjeli Němci v počtu asi pětiset mužů z Pyšel ku Praze včetně štábu, který okupoval zámek. Před odchodem školu dosti zpustošili – stříleli do obrazů, do zdí, do tabulí, do lamp apod. 

Po jejich odchodu byly zbudovány záseky u Dolů, Nové Vsi, u zastávky a postaveny stráže. Byl zřízen prozatímní místní národní výbor, jehož předsedou byl zvolen odb. uč. K. Hrůza.

Další dny byly plny napětí, jak dopadne boj v Praze, která stále volala o pomoc spojenecké armády z východu  i ze západu.

Konečně ve středu 9. května ráno oznámil pražský rozhlas, že odpor Němců se úplně zhroutil a že do Prahy pronikly tanky Rudé armády. Po celý den proudily od Prahy k Benešovu části poražené německé armády a SS.

A již  večer jsme uvítali na státní silnici první oddíly sovětské armády, která od Brna spěchala Praze na pomoc. Konečně jsme byli opravdu svobodní.

V příštích dnech i zdejší obcí procházely nekonečné proudy ruských vojsk a často   v obci i ve škole nocovaly.

Dřív, než se mohlo začít vyučovat, bylo nutné důkladné vyčištění školní budovy. První úklid nejhrubšího nepořádku obstaralo několik zde zadržených Němců. Potom pomocí rodičů celá škola byla nově vymalována a důkladně vymyta.

Vyučování bylo slavnostně zahájeno v úterý 29. května se 79 žáky a  skončilo o jeden týden dříve - 12. července 1945 s 224 dětmi proto, aby se žáci mohli zúčastnit žňových prací. Na konci školního roku byl proveden mezi žactvem sběr pohonných hmot pro repatriaci našich lidí z Německa. Bylo sebráno asi 115 litrů.

 Z posledních bojů 2. světové války se domů již nikdy nevrátili i zdejší hrdinové, kteří položili za vlast své mladé životy - dvojčata Vladimír a Vlastimil Markovi, Jaroslav Kautský, Jiří Zahradník a Antonín Rubáš, kteří padli v květnových bojích o Prahu, Mirek Altman totálně nasazený na Kladně a Zdeněk Sedlák z Britského královského letectva.

Z totálního nasazení se na školu vrátil 5. května učitel František Dlouhý a 16. června učitel Václav Záborec z Křiváčku. Dne 4. června se přihlásil do služby učitel Karel Pláteník, který se vrátil z koncentračního tábora, kde byl vězněn 5 a 1/4 roku a ihned začal vyučovat. Ředitel školy Antonín Novák se vrátil z káznice v Ebrachu, též po 5 a 1 letém věznění, nebyl zdráv, proto se nehlásil do služby, než se zotaví. 

 

Mgr.Vladimír Paclík, ředitel školy



Last Updated on 27.5.2006
By Mgr. Vladimír Paclík


[ hlavní stránka ]