Z historie pyšelské školy

Historie pyšelské školy 5

Dvacáté století poznamenané dvěma světovými válkami, rozpadem Rakousko-Uherska a vznikem samostatného Československa, jakož i vývojem po 2.sv.válce se odrazilo bezesporu v životě školy. V počátku škol.r.1923/24 dochází k úpravě v organizaci školy, která měla dosud 5 tříd se dvěma pobočkami, jednou definitivní při V.třídě a druhou zatimní při IV.třídě, která byla koedukační a tvořila druhé oddělení IV.třídy. Svolením Zemské školní rady bylo umožněno, aby se ve škole vyučovalo podle osnov pro školy šestitřídní. Toto povolení bylo podmíněno nezvyšováním nákladů na provoz školy.

Ve stejném školním roce je zaznamenán významný úbytek žactva na naší škole. Pro srovnání uvádím: V roce 1883 před odškolením obce řehenické byl celkový počet žáků školy 603, v prvním roce světové války 486, ve druhém roce 460 a v roce 1923 pouze 338. Tento radikální pokles žáků školy, který byl nepochybně způsoben strádáním a podvýživou, se netýkal pouze pyšelské školy, ale celé republiky. Ve škol.r. 1925/1926, kdy došlo k dalšímu poklesu počtu žáků školy na 302, dochází ke sdružení dětí 5.škol.roku ve zvláštní oddělení při 3.tř.

žáci pyšelské školy

Na dokreslení života zdejšího lidu nutno dodat, že škola plnila v této době i funkci sociální, nebot zde existoval "polévkový ústav" , který byl vydržován paní baronkou Gabrielou z Mattencloitu. Příspěvek na provoz "polévkového ústavu" taktéž poskytovalo c.k.místodržitelství a obec. Ve škole se vařily polévky pro chudé školní děti, které v období zimních měsíců (prosinci až únoru) dostávaly denně porci teplé polévky a housku. V zimě roku 1907 vydáno 9465 porcí .....v roce 1912 11230 porcí, v roce 1913 12870 porcí, 1914 4326 porcí. V období války, kdy byla situace nejtíživější, pomoc poskytována nebyla. Teprve ve školním roce 1923/24 byla po dobu zimní tato vyživovací akce obnovena pro děti nezaměstnaných. V tomto roce bylo dětem v době poledních přestávek vydáno celkem 5497 porcí polévky.

rídící ucitel F.Drastil
rídící ucitel F.Drastil

Činnost polévkového ústavu v době popřevratové byla plně obnovena až 7.ledna 1927. Pro vaření polévek dal pan řídící Drastil upravit svůj byt a sehnal na jeho provoz finanční prostředky. Uvádím zde doslovný zápis pana řídícího učitele Drastila, který takto popisuje zařízení a činnost obnoveného polévkového ústavu.

"Stoly levně a účelně upraveny byly ze školních lavic. Sporák, kuchyňské náčiní, mimo velký měděný kotel, odprodal levně polévkovému ústavu místní obchodník pan Jan Zahradník, rovněž tak i nádobí pro jídelnu. Pěkné a praktické jsou polévkové misky, které jsou hluboké a proto se z nich polévka při roznášení nerozlévá. Měděný kotel a spíž na brambory jsou dědictvím po dříve již stávajícím polévkovém ústavu. Hrubší práce obstarává paní školnice, které se dává 60 Kč měsíčně k ostatním lehčím pracím brány jsou střídavě 2 - 4 dívky nejvyšší třídy. Hoši před vyučováním nanesou vodu, naštípou dříví, přinesou uhlí. Dívky vedou si čile při roznášení polévky, při mytí nádobí, při úklidu, při škrábání brambor. Jídelní lístek, polévkové recepty, dělání jíšek, rozvažování potřeb ku vařivu obstarávají chot řídícího učitele a slečny učitelky, nejsou-li právě ve třídách zaměstnány.. Třídní učitelé dozírají při rpzdělování polévek a poučují dítky, jak se mají při jídle chovati.........."

K Vánocům dával baron Mattencloit každoročně 40 párů obuvi pro chudé děti, od Vánoc v roce 1923 příspívala chudým dětem i okresní péče o mládež v Jílovém dalšími 6 páry obuvi, čtvermi punčochami a jedněmi šatičkami.(pokračování)

Mgr.Vladimír Paclík, ředitel školy

Last Updated on 25.2.2006
By Mgr. Vladimír Paclík


[ hlavní stránka ]