Z historie pyšelské školy


Historie pyšelské školy 3

Poslední pyšelský učitel v tzv. době temna byl František Bernardin. Působil zde v l. 1751 - 91. Celkem odučil 56 let, poté byl dán na odpočinek. Když mu bylo 81 let, oslepl a se svou stařičkou ženou dožíval ve velké bídě . Obrátil se proto na zdejší vrchnost s žádostí o příspěvek ze školního fondu. Pyšelské zastupitelstvo v čele s rychtářem J. Huntem mu vystavilo potvrzení, že „.... ani to nejmenší proti jeho osobě k namítání nemáme, nýbrž všechno chvalitebně prohlašujeme". Marně. Příspěvek mu nebyl přiznán a pan učitel F. Bernardin pak z Pyšel mizí. Protože místní matriky nezaznamenávají jeho úmrtí ani jeho manželky, dá se usuzovat, že se odstěhovali k dětem. Tak smutně skončil jeden plodný život.

Kde vlastně tehdy byla pyšelská škola? Na to nám odpoví dekret majitele panství, hraběte Jana Jindřicha z Bissingenu. V listině, datované 24.z áří 1763 , se uvádí, že dozorcem na zdejší škole je zámecký kaplan, který bydlí ve škole, která s farní budovou sousedí. Byla tedy nepochybně umístěna v objektu tzv.kaplanky přímo pod farou. U ž tehdy pan hrabě sliboval, že postaví nový objekt. Na ten si však zdejší učitel a žáci museli počkat až do r. 1781, kdy se uvádí, že v Pyšelích byla postavena nová budova školní . Dá se předpokládat, že ani ten nebyl daleko do fary a od kostela, jeho přesné umísění však není známo.

Teprve v r. 1820 se Pyšely dočkaly pořádné školní budovy. Byla postavena v dolní části náměstí a její objekt dnes slouží obecnímu úřadu. Ve škole byla jedna třída ( brzy přibyla druhá), sborovna a byt řídícího učitele. V podkrovních světničkách bydleli mladší učitelé. Ve štítu školy byl až do poslední opravy umístěn nápis: DEM UNTERRICHTE DER JUGEND MDCCCXX (Pro vyučování mládeže).

škola na náměstí z roku 1820

Zmínku si zaslouží, že v bezprostřední blízkosti školy byl odkryt „poklad". V r.1825 zde žáci vykopávali jamky pro stromky. Při tom nalezli nádobku se 77 stříbrnými mincemi. Nejstarší byly raženy za vlády Rudolfa II. (1576-1611), nejmladší byly raženy r. 1637, tedy v roce, kdy obávaného Ferdinanda II. vystřídal jeho stejnojmenný syn, císař Ferdinand III.

Nás však bude více zajímat, že v čele školy tehdy stál Jan Barták. Narodil se v r. 1765 v Netvořicích, v čele zdejší školy stál od roku 1791. Zdejší kronikář F.V.Pokorný měl pro něj jen slova chvály: „Výtečně a chvalitebně svůj úřad zastával, jeho vyučenci k úřadům dosazeni byli i u vojska mnozí k povýšení přišli." Už od počátku 19. století se také objevují zprávy o zdejších podučitelích. V r. 1803 zde zemřel podučitel František Janeček, jeho nástupcem se stal Antonín Engel z Prahy. Od r. 1829 zde jako podučitel působil Václav Vávra (nar. 1811). Ten se r. 1839 stal nástupcem J. Bartáka, který odešel na odpočinek do Prahy, kde zemřel asi r. 1843.

Nový řídící učitel, Václav Vávra, si opravdu nemohl stěžovat na nedostatek práce. Kromě pyšelských dětí učil také děti z Babic, Barochova, Borové Lhoty, Čtyřkol, Dnespek, Dubin, Gabrhel, Javorníku, Kovářovic, Křivé Vsi, Malešína, Mokřan, Nové Vsi, Pětihost, Řehenic, Vavřetic a Zaječic. Ve dvou třídách se tak muselo směstnat 178 dětí. Pečoval o ně pan učitel s „pomocníkem", tedy s podučitelem. Ten sloužil pouze za stravu. Chtěl-li si přivydělat, byla to nejčastěji hudba, která mu pomáhala k obživě.

Václav Vávra patřil mezi ty učitele, na které jejich žáci vzpomínají rádi a po celý život. Byl uváděn jako příklad učitele náročného ale laskavého, navíc ryzího Čecha. Jako řídící učitel zde působil v l. 1839 -1873. Pyšelská škola v té době prošla velkými změnami Ještě v r. 1860 se uvádí, že měla 355 žáků a dalších 189 navštěvovalo pokračovací hodiny. Na to už ovšem nemohly stačit dvě třídy, proto zde byla r. 1863 otevřena třetí a r. 1871 čtvrtá. O dva roky později odešel V. Vávra na odpočinek. Zemřel 10. listopadu r. 1881. Jeho hrob se zachoval na Loretě přímo u márnice. Karel Václav Rais o něm napsal:" Památka jeho je zde u vděčné paměti chována." Může si učitel přát více ?

Připomeňme ještě, že z doby jeho působení se zde zachoval cenný dokument - Zlatá kniha zdejší školy.

Do ní byli zapisováni pilní a vzorní žáci a jejich jména pak byla přečtena po závěrečné zkoušce, již končil školní rok. Této zkoušky se zúčastnil starosta obce, místní farář, občas také sama vrchnost - majitel panství nebo jeho zástupce. Být zapsán do Zlaté knihy znamenalo vysoké ocenění pro rodinu vzácného žáka, který navíc dostal od pana vikáře nebo faráře pochvalný list, knížku nebo obrázek.

Tyto zlaté knihy měly být vedeny při všech školách, zachovalo se jich však poměrně málo. Ta zdejší je nadepsána: „Tato kniha čestná založena gest za časů školnjho dozorce okresu Mnichowskoho Gemnost Pána Pána Wáclava Schustra, tehdegšjho faráře osady Pišelské Pána Kašpara Bastla a kaplana Pana Jozefa Fauerstein též školnjho učitele Wáclawa Wáwry roku 1842." Byla vedena v letech 1842-69 a 1890-93.

Je škoda, že se nedochovala Černá kniha zdejší školy. Do ní byli naopak zapisováni nejvíce problémoví žáci, například ti, kdo mluvili vulgárně, ti kdo škodili stromkům, vybírali ptačí hnízda, zlodějíčci atd. Také jejich jména zazněla po závěrečné zkoušce, „odměna", která je pak čekala, však byla velmi bolestivá. Pokračování

PhDr.Jiří Chvojka

 

Last Updated on 25.2.2006
By Mgr. Vladimír Paclík


[ hlavní stránka ]