Z historie pyšelské školy


Historie pyšelské školy 2

Když v r. 1648 skončila třicetiletá válka, museli si ti, kdo ji přežili, připadat jako ve zlém snu. Z národa zbyla polovina, druhá buď zahynula nebo emigrovala. Města zpustošená (např. z Tábora zůstala jedna ulice a několik domů na rynku), z mnoha městeček se staly vsi. To se týkalo např. právě Pyšel.

Ti, kdo přežili, vynakládali všechno úsilí na to, aby mohli dál přežívat. Za této mizérie není divu, že kultura i školství se ocitly na vedlejší koleji. Jestliže Pyšely měly před válkou školu, za třicetileté války zcela určitě zanikla a první zmínka o ní se objevuje až v r. 1680. Tehdy je v matrice jmenován Adam Jan Khaml Nyzumburský. Pak už informací o zdej- ších učitelích pomalu přibývá:

1685 je uváděn Josef Pokorný

1690 zemřela Anna Zuzana, dcera Štěpána Františka Kršky Českotřebovského, zdejšího varhaníka a učitele. Mimochodem Krškova manželka Anna Marie pocházela ze starého šlechtického rodu Sádlů z Vražného ( u Tábora). Jako mnoho jiných i tento rod zchudl, tak že jedna z jeho příslušnic se musela spokojit s chudým venkovským učitelem. Patrně se tu dlouho nezdrželi: Poslední zmínka o nich pochází z r. 1692, kdy dali křtít další dítě.

1694 je jako svědek uváděn Fridrich Lichtenberk. Na rozdíl od předchozích i následujících pyšelských učitelů , kteří jsou v matrikách titulováni „ učitel školní " nebo „ cantor", je Lichtenberk uváděn jako „preceptor" . Toto latinské slovo znamená také učitel, odchylné titulování však i podle mého názoru může naznačovat, že jmenovaný F. Lichtenberk nepůsobil na zdejší škole, ale jako vychovatel na zámku. Svědčilo by tomu i jeho německé jméno.

1695 dal křtít novorozené dítě další ze zdejších učitelů , Václav Ignác Šop. Další dítě se mu narodilo o t ři roky později a ještě r. 1699 zde vystupuje jako kmotr. V témže roce 1699 mají Pyšely už dalšího učitele, Jana Studeného. Ten zde pobyl nejméně do r. 1713 a se svou manželkou Barborou Alžbětou zde nechali pokřtít svých šest dětí a dvě z nich jim mezitím zemřely.

1718 je jako učitel uváděn Vojtěch Studený, patrně syn předchozího. Z této doby také pochází výčet deputátů zdejší- ho učitele. Obnášel 34 zlatých ročně, 6 strychů žita, 2 pšenice, stejné množství ječmene a hrachu, 2 sudy piva, 1 cent soli, 16 liber másla a stejné množství sýra. Pro vysvětlenou uveďme, že strych byl necelý hektolitr ( 93,6 l), libra pak představovala přibližně 41 dkg.

Na první pohled by se mohlo zdát, že si pyšelský učitel žil v blahobytu. Opak je pravdou. Předně si musíme uvědomit, že se jedná o příjem, kterým musel vystačit na celý rok, a to včetně své rodiny, které tehdy byly mnohem početnější než dnes. Především však byly problémy s vybíráním deputátů. Z mnoha míst naší vlasti máme zachovány stížnosti učitelů na to, že plat je jim vyplácen liknavě, neochotně, po malých částkách.

Co zbývalo ? Na vrchnost si v době temna bylo možné stěžovat leda Pánu Bohu, takže nezbývalo než si nějak přivydělat. A tak většina učitelů vypomáhala jako písaři na radnici, vedla kostelní hudbu a muzicírovala i o svátcích či posvíceních. Z čehož vyplývá, že tehdejší učitel byl nemyslitelný bez znalosti hry na varhany a minimálně ještě na housle. Navíc většina z nich měla kousek pole a nejeden si vypomáhal také krejčovstvím, tkalcovstvím nebo jiným řemeslem. Samotná kantořina by ho sotva uživila tím spíš, že ještě neexistovala povinná školní docházka.

Vraťme se však do Pyšel. V r. 1720 se v matrikách poprvé objevuje jméno učitele Jana Horníka, přesněji řečeno jeho manželky Anny. Za léta 1720 - 32 se jim narodilo pět dětí. Pak následuje poměrně dlouhá přestávka a teprve r.1744 se setkáváme s dalším učitelem, Františkem Živným. Ten zde působil do r. 1751, kdy ho vystřídal František Bemardin. Ten si zde pobyl ze všech zdejších učitelů nejdéle. Působil na zdejší škole rovných 40 let, teprve v r. 1791 odešel na odpočinek.

Za jeho působení došlo k některým velkým změnám. Nová pyšelská vrchnost, hrabě z Bissingenu, vyměřil panu učiteli r. 1763 nový deputát. Zněl na 18 zlatých v hotovosti, tedy téměř o polovinu méně, než měli jeho předchůdci, ostatní příjmy zůstaly zhruba beze změn, přibylo trochu dříví. Kromě toho dostával plat od obce za zvonění. Přibyla mu také další povinnost: V termínech, které stanovila vrchnost, se musel se školní mládeží každodenně modlit růženec, a to buď v kostele, nebo na Loretě nebo v zámecké kapli.

To už však byly na obzoru další velké změny. Císařovna Marie Terezie vyslovila zásadu, že péče o školství nenáleží vrchnostem ale státu a v r. 1774 nařídila povinnou školní docházku. Zákon to byl nesporně správný, jeho uvedení do praxe však trvalo ještě velmi dlouho. Bývalo běžné, že v zimě chodilo dvakrát více dětí do školy než v době polních prací, kdy děti musely pomáhat rodičům v hospodářství. Z Pyšel se zachovala zpráva, že zdejší školu měli v r. 1789 navštěvovat 103 žáci, ale pravidelně jich docházelo jen 46. (pokračování)

PhDr.Jiří Chvojka

 

Last Updated on 25.2.2006
By Mgr. Vladimír Paclík


[ hlavní stránka ]