Každé ráno v zimě v létě z celičkého okolí
k Pyšelům se děti blíží, pospíchají do školy.
Malé chodí do obecné, do měšťanské velcí zas,
by jim škola základ dala, aby se jim žilo snáz.
Refrén:
Ta pyšelská škola
stojí jako hrad,
děti k sobě volá, učí
všemu znát.
V srdce naše záhy
vkládá lidský cit,
vlast a národ drahý vždycky v lásce mít.
Z Čerčan, Čtyřkol,
Javorníka, z Babic chodí dětí dost,
ještě více z Křiváčku, Nespek, ze Zaječic, z Pětihost,
a pak jsou to Kovářovice, Lštění, Lhota Borová,
Městečko, Dub,
Senohraby, Hrušov, Lhota Vysoká.
Na Borochov a Ves
Novou zapomínat nesmíme,
z Řehenic a Gabrhele
chodit děti vidíme.
Pak z Poříčí,
Mirošovic, Hrusic, Dubin, Ládevsi
nakonec též z města
Pyšel, Lensedle a Křivé Vsi.
Refrén:
Ta pyšelská škola
stojí jako hrad,
děti k sobě volá, učí
všemu znát.
V srdce naše záhy
vkládá lidský cit,
vlast a národ drahý vždycky v lásce mít.
Až čas přijde,
opustíme naši školu pyšelskou,
do světa se
rozprchneme, každý půjde cestou svou.
Až pak někdy opuštěni v cizině budem stát,
ještě na tu naši
školu rádi budem vzpomínat.
Refrén:
Ta pyšelská škola
stojí jako hrad,
děti k sobě volá, učí
všemu znát.
V srdce naše záhy
vkládá lidský cit,
vlast a národ drahý vždycky v lásce mít.